Morčátka :Zlatý důl 1

Postavy:

Bobo

Prťouso(Prcek)

piraně o

štír o

gepardo

velbloudo

Hroch na surfuo

vojácio

kostra

květinářství,paní květinářka a kostra 

No        a          už           konečně         příběh…

„Půjdem do zlatého dolu? „   zeptal se Bob Prťouse.“Tak jo „řekl Prťous,ale moc se mu nechtělo.Bob ale  vypadal odhodlaně.“ Budeme muset vyjít 5 horyn“  řekl,a vyrazili.Na první horyně Bob uklouzl a spadl dolů.Prťous si ale našel žebřík a vylezl po něm.Druhá už ale byla horší.Žádný žebřík ne našli a museli ji vyjít pěšky.“Možná už bys měl používat fitness!“křikl Prťous na Boba.“A ty bys měl už přestat jíst ty hnusní saláty z Kauflandu!“ohradil se Bob.Když vylézali třetí horynu ,začala být tma.“Blíží se večer“ oznámil Prťous.Když slézali dolů,uviděli díru.A protože už byla opravdu noc,tak tam přespali.Když ráno došli k čtvrté horyně,objevili tam tunel a tak tam šli.Vyhíbali se krápníkům a pavoukům vysejících se stropu ale nakonec úspěšně prošli.Když vyšli na pátou horynu,uviděli prkno a s

ním horynu sjel.Dole ale nabourali a prkno se rozbilo.“A teď pět dolin“řekl Bob a zvedal se ze

země.Doliny také nebyli vůbec lehké.Na první Bob spadl a natloukl si nos.Na druhé byli úspješnější,až na to,že Prťous se to nepodařeně pokoušel přeskočit.  Ale nic se mu nestalo.

Třetí byla obrovská.Když se dostali dolů ,Bob prohlásil:“Ta bude dlouhá“a měl pravdu.Když dorazili k čtvrté,museli se smát.Byl to jenom malí důlek.Zato pátá byl horor.Částečné také proto, že Bob s výkřikem“Teď tu pátou!“skočil dolů a zapadl rovnou do díry dole.“To je nuda „zívl Prťous,když už 10 minut bloudili dolinou,ale brzy se dostali na konec.“Konečně“ odechli

si.“A  teď 2 mořiny „řekl Bob.To ale také nebylo nic lehkého.Jakmile vstoupili do první,

zaůtočili na ně piraně.“Ááá“vykřikl  Prťous,když se mu jedna zakousla do nohy .A pak

to začalo.Kličkovali mezi nimi,plavali co jim síli stačili až byly na konci mořiny“Podívej co

jsem našel!“řekl Bob Prťousovi a ukázal mu velikou perlu.Vstoupili do druhé mořiny.Prťous

 se ponořil a chvíli ho nebylo vidět.Pak se vynořil a v rukou držel korál.“Podívej pozlacení korál.“řekl Bobovi .Když přeplavali mořinu,byl už večer.“Pustina!“zavolal Prťous.Ale jakmile vstoupili na pustinu,vyřítil se na Prťouse štír. Bob se však nelekl,zaůtočil na štíra a opekl ho na rožni .“A k pití protlak ze štíra“ řekl Prťous.“Alespoň máme večeři „usmál se  Bob a šli spát.

Druhý den ráno si   všimli velblouda stojícího vedle nich.“Můžem se svést?“zeptal se Bob.“Ano“odpověděl velbloud.Po několika hodinách jízdy se konečně dostali k džungli.

„Děkujeme za svezení.“poděkoval Bob .“Není zač“řekl velbloud.Pomalu šli směrem k džungli.

V džungli ale číhalo nebezpečí.Když lezl jednou Prcek na liánu,ztuhl hrůzou.Stál tam gepard,

Který už už skákal,aby ho polapil.Ale ozval se zvuk auta a gepard utekl.Když se dostali z

džungle ,sjeli po vodopádu do města hrochů .Bylo tam rušno .Všude bylo plno hrochů kteří

nakupovali,jenom se tak procházeli nebo něco zařizovali v bankách.Jeden hroch právě vycházel z obuvnictví a právě mířil do cukrárny.Když vycházel,měl v košíku bonbony,

což byla oblíbená potrava obou morčat.“Jé bonbony!“vykřikl Prťous a vrhl se do košíku.Bob za ním. Nešťastnou náhodou zavřel víko.

Hroch zamířil k surfovacímu prknu,ktéré bylo opřeno o zed.A vyjel.

Prťous i Bob se snažili dostat z košíku.

Povedlo se.

Spadli přímo na prkno a začali hryzat.Kousek ukousli a už se řítili na kousku

Surfovacího prkna dál po vodopádu.Brzy ale začali padat až dopadli do špinavé budovy .“Toto je nefunkční stříbrní důl“oznámil kašlající Prťous.

„Nefunkční?“zeptal se Bob.Pohlédl při tom na cedulku stojící blízko nich.

„Stříbro!“vykřikl po chvíli.“Dvě,tři…ne jenom dvě!“vylezli na cedulku,

vzali si stříbro a schovali ke svím drahocenostem.Když se vrátili dolů,ozvalo se :“ Hal’o vyplňte tu vytrínu prosím!“.“Kdo to byl?“zeptal se Prcek.“Nevím“

řekl Bob ,a podíval se na prázdnou vytrínu nad ním.“Hele květinářství!“

ožil najednou Prcek.Ale jakmile se podívali blíž,strnuli hrůzou.Byla tam kostra.“Kostra“ vydechl Bob.“Počkat,proč ty kytky neuschnuli?“zamyslel se Pr´tous.Tu zpoza kytek vykukla nějaká žena.“Bydlím tu ze svím manželem

Starám se tady o to a lidi sem chodí a…“řekla.“A co ta kostra?“zeptal se

Prťous.“Je v obalu“odpověděla květinářka.“To vim taky“řekl Prťous.“No

Ona je tozdejší bývalá květinářka.Podle pověsti vždy chodí do zlatého dolu

a krade tam zlato.Kdo jí jen odštípne kus kosti,bude v noci zabit.Kdo se jí dotkne spálí se laiserem.Proto je ta kostra v obalu““Aha“řekl Prťous.“Když

naplníte vytrínu zlatem,kostra se zničí a vy zachráníte tuto zemi““Tak

jdem na to ne?“řekl Bob odhodlaně.“Jo“souhlasil Prťous.Vyšli z budovy.

„Ááá!“ vykřikl Bob.Před nimi stál zmutovaný krokodýl.Měl hroší nohy

,tělo a hlavu krokodýla kravské rohy.Z úst mu sršel oheň.V tu chvíli

se ale objevil hroch na surfu a začal souboj.Morčata utíkala jak nejvíc

mohla a nevšimli si vodopádu.Brzy na to se řítili strmím vodopádem

a brzo dopadli.Před nimi byla plaň podivních kytek.Bob na ně skočil a

Prťous ho následoval.Jakmile se dotkli kytek vystřelilo je to do vzduchu

.Takhle doskákali až na konec,a tam byla cedule s nápisem STOP a

Bob řekl“to byla šupa!““To byli kytky boingovačky.“usmál se Prťous.

Za chvíli šli dál.“Jé most“řekl Prťous.Za chvíli byli u brány.Uvnitř

Bylo tlačítko“NAPLNIT VYTRÍNU ZLATEM“.Nebylo to ale tak lehké jak se

Zdálo.Oběvili se tam vojáci a začali po nich střílet.Bob s Prťousem kličkovali mezi kulkami jako zběsilí.Bob tam byl první.Stiskl tlačítko a…

Vojáci se rozplinuli.“A máme to“řekl vesele Bob.V květinářství bylo taky veselo.“Dokázali to.“řekla květinářka šťastně.

KONEC… ou jes